V únoru roku 2013 sensei Miroslav Ponert získal druhý dan Shorinji Kempo. Je to úspěch a samozřejmě gratulujeme. Podařilo se nám Miroslava přemluvit k rozhovoru, který Vám přinášíme. Takže ještě jednou obrovská gratulace a jdeme na to…
Můžete čtenářům uvést, co je vlastně ten druhý Dan?
Druhý dan je technický stupeň studenta praktikujícího Shorinji Kempo, který označuje, na jaké úrovni umí ovládat tyto techniky v praxi. Uvedu to na příkladu: „Pokud začínáte studovat nějaký obor, získáváte v něm určité dovednosti a znalosti. Měřítkem těchto znalostí je skládání zkoušek, zápočtů, maturit, státních zkoušek, doktorátů, za odborné znalosti vám instituce udělí certifikát apod.“ Obdobné je to v Shorinji Kempo. Student absolvuje zkoušky, ve kterých prokáže, že zvládá dané učivo a zkušební komisař udělí technický stupeň, který je doložen certifikátem.
Technické stupně se prokazují barvou pásu, který má každý student uvázán přes kimono (Gi). Pásy (Obi) mají určené barvy, převážně pro žáky je to bílá, žlutá, oranžová, zelená, modrá, hnědá. Mistrovské stupně jsou označeny černou barvou pásu. Celkem jich máme devět. Opět se vrátím ke svému příkladu: „Student po absolvování zkoušek v žákovských stupních, pokračuje dál ve studiu a přechází ze základní školy na střední školu, kde získává další odborné a praktické dovednosti. Tentokrát, každá zkouška klade na studenta vyšší nároky.“ Barva pásu je již černá až do devátého Danu. Získáním čtvrtého Danu, student Shorinji Kempo přechází na vysokou školu a pokračuje ve studiu dál. Po ukončení vysoké školy, následují atestace a doktoráty, což je udělování nejvyšších stupňů v Shorinji Kempo.
Jste držitelem třetího Danu v karate, můžete srovnat obtížnost získání druhého Danu v Shorinji Kempo s karate?
Karate je systémem, který je převážně zaměřen na tvrdé techniky, jako jsou kopy, údery, bloky, které student soustavně procvičuje a driluje do mistrovského umění. Trénují se v různých formách s partnerem (kumite) a sestavách (kata). Cílem jsou velmi tvrdé údery, kopy, bloky, rychlé přechody z obrany do útoku. Student, který cvičí karate, je veden jednou cestou, tvrdou cestou GOHO.
V Shorinji Kempo máme kromě GOHO, tvrdých úderů, také druhý směr, druhou měkkou cestu JUHO. Tyto dvě cesty Goho a Juho se navzájem doplňují a jedna bez druhé nemohou být oddělené. Navzájem se prolínají a v mistrovském provedení jsou spojeny v jeden celek. Je to stejné jako princip Jin a Jang. Otázkou tedy není, jestli je obtížné složit zkoušku na druhý Dan v Shorinji Kempo a nebo v karate, ale jde tu o pochopení a zvládnutí obou cest Goho a Juho, a toto je důležité prokázat na zkoušce v Shorinji Kempo. Právě pro to, je pro mne náročnější zkouška v Shorinji Kempo než v karate. Tím nechci, aby zde vyznělo, že zkoušky na technické stupně v karate jsou procházkou růžovým sadem, právě naopak. Věřte, že vím, o čem mluvím.
Můžete čtenářům uvést, kolik času věnujete tréninku?
24 hodin denně. Nejde o to, jestli fyzicky dřete jako kůň deset, dvanáct nebo hodinu denně. Pokud se člověk v cestě bojových umění vzhlédl, našel svůj záměr, tak je to opravdu dvaceti čtyř hodinová záležitost. Trénuji každý den, praktikuji každý den Shorinji Kempo dvě hodiny denně, každý den cvičím strečink, jógu a medituji. Snažím se pochopit vše jako celek, snažím se tímto pochopit vesmír, Boha, Universum, snažím se tím pochopit sebe a přijít k sobě samému v míru. J Je to životní postoj, je to má cesta, kterou jsem si dobrovolně zvolil.
Jak dlouho jste se připravoval na druhý Dan a co všechno jste musel absolvovat?
Motivací se mi staly ukázky od mistrů Shorinji Kempo, například od senseie Tamea Mizuna z Londýna, který je hlavním instruktorem BSKF (British Shorinji Kempo Federation). Nejvíce mne však ovlivnil sensei Stuart Tatlock, držitel pátého Danu v Shorinji Kempo, který u nás v Karlových Varech v listopadu 2012 vedl seminář Shorinji Kempo, na kterém byli provedeny korekce technik, jejichž obsah je uveden ve zkušebním řádu na druhý Dan Shorinji Kempo. Celá příprava však trvala dva roky.
Jak bylo finančně náročné získání druhého Danu?
Samozřejmě, že každá legrace něco stojí, ale tuto otázku ponechám nezodpovězenou. Zkouška proběhla v Anglii v Bristolu. S tím je spojena letenka, cena za seminář, platba za zkoušku a další poplatky. Není to otázka peněz, jde tu o jiné věci, které se penězi nedají vyjádřit. Mám kamaráda, který cvičí jógu a každý rok tráví měsíc v Indii. Setkání s mistrem a praktikování meditací jsou pro něj prioritou, neřeší kolik ho to stojí nebo bude stát. Je to vždy otázka priorit, záměru a cíle, ne peněz.
Jistě by také čtenáře zajímalo, co na to říká Vaše rodina?
Rodina je mi nadevše. V mé přítelkyni mám velkou oporu a syn Lukášek mne motivuje k tomu, abych na sobě více pracoval a byl pro něj takový ten tatínek, velký vzor J. Vše má samozřejmě i druhou stránku věci. Jsem pořád na tělocvičně, o víkendech na seminářích. Všechny nás ale spojuje velká láska a ta nám pomáhá vše překonávat. Pamatujte na rčení: „ Láska i hory přenáší “.
Kolik lidí je v české republice držitelem druhého Danu v Shorinji Kempo?
V současné době jsem držitelem druhého Danu pouze já. Ale je to tím, že jsem jako první v ČR začal Shorinji Kempo studovat. Mým záměrem bylo, přivést tento krásný, filozoficky zajímavý systém do ČR. Mám štěstí v tom, že v Londýně u senseie Mizuna při studiu Shorinji Kempo strávil tři roky i Sensei Tomáš Bystroň, který je držitelem prvního Danu Shorinji Kempo. Tomáš se v současné době velmi poctivě připravuje také na zkoušku, kde pevně věřím, získá druhý Dan. Jsem za to moc rád. S Tomem se navštěvujeme, cvičíme spolu a při zkoušce v Bristolu mi velmi pomohl.
Jaké máte plány do budoucna v Shorinji Kempo ?
Studovat, studovat a studovat Shorinji Kempo. Je to na celý život a věřím, že i na více životů. Shorinji Kempo si zaslouží být rozšiřováno a proto mým dalším cílem je, pomáhat zakládat nové dojo (kluby Shorinji Kempo) u nás v ČR. Velký potenciál cítím v dětech, proto se snažím s nimi pracovat a vychovávat je v duchu filozofie Shorinji Kempo. Dále být po stránce fyzické, technické, morální a duchovní, pro ostatní vzorem. Pokud chcete, aby vás někdo následoval, je třeba uznávat morální hodnoty, být samotnou morální hodnotou. Naštěstí to není těžké, protože tuto morálku máme v sobě všichni, stačí ji jen v sobě aktivovat, chovat se k sobě slušně, ostatní přijde přirozeně samo.
Pokud by měl někdo zájem začít cvičit bojová umění, proč byste mu doporučil zrovna cestu Shorinji Kempo ?
V Shorinji Kempo jsem našel vše, co má bojový systém mít. Velký důraz, a to se mi líbí, je kladen na filozofii, o kterou se Shorinji Kempo opírá. Nechci zde něco vnucovat, mluvím o vlastních zkušenostech s praktikováním Shorinji Kempo a ty se mi osvědčily. Shorinji Kempo mi vyhovuje jak po stránce smýšlení, praktikováním technik Goho a Juho, tak po stránce zdravotní a dává mi další možnosti vzdělávání se i v jiných oborech jako je například jóga, akupresura, akupunktura, shiatsu, kyusho systém a další obory spojené s pohybem a zdravím v oblasti východních nauk.
Co by měl udělat zájemce o Shorinji Kempo, aby mohl pod Vaším vedením začít cvičit ?
Přijít a začít cvičit.
Jak je to finančně náročné a co bude nováček potřebovat?
Finančně to náročné určitě není. Pokud srovnám školné u nás s jinými sportovními odvětvími, tak jsou některé finančně nákladnější. Cílem je, aby výuka Shorinji Kempo byla dostupná všem. Ke cvičení stačí tepláky a triko. Později, pokud se rozhodne student pokračovat a ví, že bude cvičit pravidelně, doporučuji zakoupit Gi – kimono.
Je nějak cvičení omezeno věkem?
Studium Shorinji Kempo není omezeno věkem, starý je ten, kdo se starým cítí. U nás cvičí žáci (kenshi) od pěti let a na druhé straně máme v klubu padesátileté studenty a to jak muže, tak i ženy. Ve věku tedy nevidím žádný problém. Jenom chci podotknout, že nejsme založeni na sportovních výkonech. Shorinji Kempo je utvořeno tak, aby v něm každý našel sám sebe a podle toho si Shorinji Kempo přizpůsobil, aby mu vyhovovalo, aby praktikování technik bylo přirozené a přizpůsobené jeho pohybovým schopnostem.
Kdybyste měl zhodnotit veškeré vynaložené úsilí, šel byste do toho znova?
Když vás něco baví, tak to děláte s láskou, bez úsilí. Vše je pro vás přirozené. Pokud by otázka zněla, chtěl byste znovu absolvovat tento život?, odpověď zní ANO a tisíckrát ANO.
Jak si myslíte, že se bude vyvíjet oblast bojových sportů u nás a ve světě?
Jsem vždy na rozpacích, když se hovoří o bojových sportech. Nevím, jak se k tomuto pojmu mám postavit. Je třeba oddělit dva pojmy, BOJOVÁ UMĚNÍ, umění válčit, umění boje a BOJOVÉ neboli ÚPOLOVÉ sporty. Když si přečtete v odborné literatuře, co obnáší studovat bojový systém nebo studovat bojová umění, tak to je tak široká oblast znalostí, že vám na to nevystačí tento jeden váš život. Doba je, jaká je, mrzí mě, když někdo cvičí bojová umění v obleku jako klaun, pustí si k tomu hudbu a tváří se strašně strašidelně a tvrdí o sobě, že je nebezpečný. Uznávám všechny úpolové sporty, ať se rozšiřují, je to dobré pro motivaci spoustu lidí a mládeže. Když lidé cvičí, je lepší, než kdyby byli závislí na drogách nebo páchali jinou kriminalitu. Ale prosím, aby nepropadali k falešné realitě, že studují bojová umění. Ano, je dobré, aby se úpolové sporty rozšiřovaly, ale nemíchejme dvě věci dohromady. Uvědomme si, že bojové systémy vznikly před třemi tisíci lety tak proč je takto kazit.
Bojové umění je obecně vnímáno jako násilný sport, jaký je Váš názor?
Je to jako se střelným prachem. Dobré věci uškodí ten, kdo ji špatně reprezentuje nebo zneužije. Pokud budou vyšinutí jedinci zneužívat bojová umění k násilnostem a k trestné činnosti, budou bojové systémy vnímány lidmi jako něco násilného, nebezpečného a pro společnost nepřijatelného. To platí pro střelné zbraně. Jestli někomu přeskočí v hlavě a jde vystřílet do školy prvňáčky, nemůžeme očekávat od společností pozitivní reakce ke střelným zbraním. Ta za to v principu nemůže. Tady jde o držitele střelné zbraně. Pokud nám bojové umění zachrání život, nebo dokážeme zachránit život někomu jinému, budeme vše vnímat pozitivně. Tu samou službu pro nás může udělat střelná zbraň, nůž apod. Vždy je to podle mého o člověku, který tyto věci cíleně zneužívá. Ale to se pak dostáváme do oblasti sociologie, psychologie atd. Pokud jsou bojová umění vnímána negativně, jako násilný sport, tak je to pouze o zkušenosti, kdo jakou má.
Chtěl byste něco vzkázat čtenářům závěrem?
Ano, jednu myšlenku, která je uvedena na našem webu k příležitosti přání do nového roku.
„Pokud žijete v jednotě se vším, co je kolem Vás, tak neexistuje nic, co by na Vás útočilo a vy nejste obětí žádného útoku, žádného násilí.“
Pokud budete žít v harmonii s vesmírem, budete šťastni a spokojeni, budete si vychutnávat život plnými doušky. Pokud budete chtít začít studovat Shorinji Kempo, jste vítáni, pokud se chcete umět rvát, zůstaňte doma.
Děkuji za rozhovor
